Martina Je hotovo, máme rozdáno. A jako každý rok to byla docela sranda. Probírám se za ty učitelské roky všemi nasbíranými hláškami z 1. – 3. tříd a fakt se tu směju. Teda. Když děti komentují můj vzhled, směju se trochu míň, to je pravda.
Paní učitelko, proč máte vrásky??
Paní učitelko, vy se takhle budete fotit? Takhle?? Vždyť nejste vůbec namalovaná!
Paní učitelko, jestli jste někdy BYLA mladá, tak jste určitě měla číro a piercing jako moje máma!
Paní učitelko, proč máš tak divný oči?
No jo, přiznávám, že dnešní noc jsem nestihla usnout.
Hmm… vypadáš tak!
Na druhou stranu z těch dětských pochval by se člověk někdy až červenal.
Paní učitelko, vám to sluší, jako kdybyste jela do Prahy!
Což v době totálního lockdownu a uzavření všech okresů beru jako sakra pochvalu!
Paní učitelko, vy nejste paní učitelka. Vy jste královna! Vy jste taková královna, co nás náhodou učí.
Paní učitelko, paní učitelko, on vás miluje!
Nepovídej, jak jsi na to přišel?
Říkal, že máte sexy zadek!
Aha! 😀 😀 😀
Je fakt, že láska bývala také velké téma (uznávám, že po návratu z dlouhé mateřské už nějak míň).
Paní učitelko, já vás mám tak rád, že bych si vás pozval domů na kafe.
Paní učitelko, já jsem vám omylem řekl manželko, nevadí vám to?
Prozradila jsem dětem, že se budu vdávat.
Lukáš: Paní učitelko, vemte si radši mě…
Eliška (která tajně miluje Lukáše): Nebuď blbej, dyť za chvíli bude stará!
Upřímnost, to by jim šlo.
Bonboniéra jako dárek k Vánocům:
Teda ta je krásná, to jsi vybírala sama?
Ne, tu dostal táta v práci a on ji nechtěl.
Paní učitelko, já jsem vám přinesla nějaké bonbóny.
Jé, tak to děkuju, to je od tebe hezké.
Prosim. My s nima doma nemáme co dělat.
Děti prostě mají jasno.
2. září: Ukazuju na obraz prezidenta Klause.
Děti, co je tohle za významného pána?
… hm… to bude asi pan školník. Jo! Určitě je to pan školník!
Královna Alžběta II. měla včera 96. narozeniny. Má vnuky Williama a Harryho.
Já o něm (o Harrym) o Vánocích viděla film. On je zloděj. Vloupal se do domu a pak mu hořely vlasy!
Aha… no…, tak to je ještě… jiný Harry. 😀
A vždy si vědí rady.
Já jsem se u zubaře strašně bál té bolesti. Ale víte, co mi pomohlo? Když jsem si přeříkával slovesa!
I když jsou i výjimky. To, když zapomenu, že je mezi námi tak velký věkový rozdíl.
Děti, kdo už někdo telefonoval?
Já, já, já! (všechny ruce nahoře)
A kdo má doma pevný telefon?
nic
Se sluchátkem a šňůrou…
nic
Jedna ruka se váhavě zvedá.
Noo… babička má doma něco, co by mohlo být ono.
Vymýšlím slovní úlohy pro děti.
Tomáš měl 68 hokejových kartiček a koupil si další balíček se 7 kartičkami. Kolik jich měl dohromady?
Ve třídě je cítit napětí. Až dotyčný Tomáš zvedne ruku a ptá se:
Paní učitelko, co to jsou hokejové kartičky?
Děti, co doma nejradši děláte?
Já gamesim.
Co že děláš?
Gamesim.
???
(můj nechápavý a zoufalý výraz už několik dětí déle nevydrželo)
No přece hraje hry, pančelko!
Doba se vážně posouvá. Člověk si musí dávat pozor, aby se vyjadřoval opravdu přesně.
Děti, ve čtvrtek nás čeká test z lidského těla.
Paní učitelko, mě ne, mně maminka říkala, že se testovat nemusím.
Joo, v téhle době není test jako test.
A tak si s pomocí dětí prodlužuju život. Je fakt, že občas si ho ve škole zase něčím zkrátím, tak se to nakonec snad vyrovná.
Jak to vypadá u vás? Také se ve škole tak nasmějete? Podělte se s vašimi nej hláškami sem do komentáře nebo do soukromé FB skupiny Malí hrdinové.
