Martina 
Jestli vás také žádná šifra nenechá v klidu, tak už to nejspíš víte. A těm, kdo se zrovna tak rádi nechají poddat, přináším rovnou jasnou odpověď. Jsou to stanoviště. Zařazuji je do vyučování poměrně často, ale zase s dostatečným odstupem, aby si pořád zanechala ten „Huráááá!!“ efekt. Takže třeba po dvou třech týdnech. Už máme vyzkoušenou češtinu, matematiku i tematická stanoviště napříč různými předměty, třeba mikulášská nebo tříkrálová.
Vzhledem k četnosti této aktivity mě už přestalo bavit čmárat fixou čísla stanovišť na cáry papíru. Ono to zrovna dvakrát estetické ani nebylo. Tak jsem v Ikei pořídila oboustranné stojánky na fotky (nebo jídelní lístek) a už se mi na to dívá mnohem lépe. Z dob mých Montessori kroužků jsem oprášila tácky, na kterých rozdávám jednotlivé úkoly a jedeme jako po drátkách.
A čím jednotlivá místa plníme? Mnoho svých kartičkových úkolů si vyrábím, některé si kupuji. Různé pomůcky sdílíme a vyměňujeme s kolegyněmi, často zařadím i nějakou hru. Takže ve výsledku máme k mání domina, trimina, pexesa, kolíčkovky, spojovačky, doplňovačky. Ideální je, pokud mají možnost si sami zkontrolovat správnost svého řešení z druhé strany, na přiložené tabulce nebo tak, že skládání kartiček nevyjde do daného tvaru, nějaká kartička zbyde, nenavazuje a podobně. Dále třeba najdu cvičení na interaktivní tabuli a bez váhání zařadím i vyplňovací cvičení v pracovním sešitě či písance. Hlavní pro mě je, aby byla pestrá nabídka výběru.
Stanovišť tak míváme mezi šesti a deseti, přičemž poslední stanoviště často bývá vyplnění reflexe, jak se jim pracovalo, jestli si s někým pomáhali, co bylo nejlehčí/nejtěžší, co je bavilo, co byla nuda. Takže nám to často vyjde na dvě vyučovací hodiny, už jsme ale zažili i tříhodinový blok (což bylo zrovna tříkrálové téma i s výrobou koruny). Aby děti měly přehled, co už mají splněno, tak si na tabuli odškrtávají čísla u svého jména nebo si dávají razítko k číslu do tabulky. Pokud činnost chci ještě o něco více okořenit, tak na začátku vyhlásím, že kdo splní alespoň sedm stanovišť z devíti (například), bude oceněn jedničkou. Pak už je na každém, jak se kdo vyakční. Jen si u toho hlídám, abych si byla jistá, že v daném čase mají opravdu všichni šanci to jedničkové minimum stihnout. Pokud chtějí.
A co je na stanovištích nejlepší? Že já mám pak v podstatě volno :-)) Na začátku si vysvětlíme všechny úkoly a dál si děti vše obstarají samy. Pak už je jen obcházím a ptám se, jak jim to jde, případně něco trošku dovysvětlím, pokud je potřeba. A nebo jdu vyplnit třídnici. To je taky potřeba :-))
A jak je to u vás ve třídě? Jsou stanoviště také tak oblíbená nebo jste ještě nezkoušeli? Přijdou vám náročná na přípravu? Máte nějaké zajímavé tipy na jednotlivé činnosti? Budu ráda, když mi dáte vědět. Stanovištím zdar!
