NAŠE PONDĚLKOVÉ POVÍDAČKY

Pondělní ráno. Posledních pár měsíců bylo jeho symbolem tradiční testování učitelů i žáků. I přesto, že tato akce zabrala vekou část hodiny, jsme nikdy nezapomněli vmáčknout do prvního povíkendového setkání i společné vyprávění, jak jsme se během těch dvou dnů bez školy měli.

V první třídě jsme si vystačili s klasickým mluvicím kamínkem nebo mušlí. V kroužku jsme ho posílali z ruky do ruky, kdo ho držel, mohl sdílet své zážitky. Někdo si vystačil s „Byl jsem doma.“, jiný vyprávěl příběhy. A samozřejmě jsme vždy akceptovali možnost sdílení nevyužít vůbec.

NÁŠ MLUVICÍ KAMÍNEK I MUŠLIČKA

Letos jsme si konečně repertoár ranních aktivit rozšířili. Košaté povídání jsem už záměrně chtěla zkrátit. Skvěle mi k tomu slouží obyčejná hrací kostka. Někdo z dětí hodí a padlé číslo představuje počet slov, kterými popisují činnost z doby, kdy jsme se neviděli. Takže například u čísla 3 je můj nejčastější repertoár úklid, vaření, výlet. Děti hlásí oslava, babička, koloběžka. Naštěstí. Dříve totiž nebývala výjimka ani covid, izolace, nuda. Ale už jsme slyšeli i gól, gól, gól od fotbalisty, kterému se během zápasu podařil neuvěřitelný hattrick.

Číslo z kostky můžeme využít i na větu o přesně daném počtu slov. Pětka tedy může přestavovat třeba „Ušila jsem si novou sukni.“ nebo „Jeli jsme si pro štěňátko.“. Tady je potřeba se více zamyslet, proto vybírám děti na přeskáčku tak, jak už mají svoji větu nachystanou.

Nově jsme zavedli vyprávění podle smyslů. Mám na zemi rozložených pět kartiček, představujících všechny smysly a každý si zvolí, jestli jeho jedna věta bude o tom, co ochutnal, viděl, slyšel, cítil čichem a cítil hmatem. Toto je poměrně rychlovka, takže většinou bez zadrhnutí objedeme běžné kolečko s mluvicím předmětem kolujícím z ruky do ruky.

CO ZAJÍMAVÉHO JSME VIDĚLI/SLYŠELI/CÍTILI/OCHUTNALI…

A jeden můj oblíbený trik na závěr. Když se scházíme po prázdninách, kdy je mi jasné, že děti jsou nevypovídané a mají mnoho věcí, čím by se chtěly pochlubit, tak si stanovíme třeba pět minut na to, aby si v menších skupinkách po třech čtyřech členech vyprávěly o všem, co je napadne. Na tabuli nechávám viditelně odpočítávat stopky, aby děti měly přehled, kolik času zbývá do konce a mohly se tak všechny vystřídat. Po tomto čase každý řekne, co ho zaujalo nejvíce z toho, co právě slyšel. Je to bezva, protože všichni se vypovídají a já pak můžu říct: „Tak, máme dovyprávěno a teď jdeme na diktát!“ 😊

Jak děti rostly a stárly, přidávali jsme další a další způsoby ranního sdílení. Třeba:

  • Vymysli větu, která bude mít tolik slov jako tvé křestní jméno/příjmení.
  • Zahraj nám tvůj víkend pantomimou.
  • Použij ve větě o tvém víkendu danou spojku.
  • Řekni tolik slov o tvém víkendu, kolikátý je v řadě měsíc, ve kterém máš narozeniny/svátek.
  • Ve tvém telefonním čísle sečti všechna čísla. Sčítej tak dlouho, až zbyde jednociferné číslo, to ti určí počet slov, která nám řekni o tvém víkendu.
  • Jaká situace byla nejvtipnější z celého víkendu?
  • Co z víkendu by sis chtěl pamatovat navždy?

A tak dále a tak dále. Už jsem si ani dopředu žádné zadání nepřipravovala, téměř vždy nějaké naskočilo podle toho, co jsme zrovna probírali nebo co se odehrávalo.

Máte vy oblíbené aktivity do pondělních rán? Co u vás frčí nejvíce? Dejte mi vědět, ráda si rozšířit seznam o nové nápady.

PS: Ráda využívám ještě jednoho způsobu, jak děti nechat dát najevo, co dělaly. A zároveň, aby odchod z kroužku a uklízení podsedáčků nebyl jeden velký binec. Postupně vyzývám, aby se zvedli a šli na své místo ti, kdo o víkendu byli na výletě, kdo jedl v restauraci, kdo spal jinde, než doma, kdo… Využívám to i při jiných aktivitách v kroužku a dá se použít ledasco od otázek, kdo měl ke svačině nějakou zeleninu, až po to, kdo doma pomáhal vařit oběd. A když už si nevím rady, tak otázka, kdo má rád paní učitelku, to jistí vždycky 😊

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *